V koňském výběhu stála letitá jabloň. Když přestala plodit a uschla, nechala jsem dvoumetrový kmen stát. Strom sloužil dál, koně ho roky milovali a masírovali se o něj. Jednou se tlustá kobča opřela víc a kmen vyvrátila. Vůdce zavelel “ a do kamen s ním”. Jenže jabloň má nádherné dřevo, tak jsem zabojovala a kmen mi zůstal. Až přišla jeho chvíle znovu a já jsem ho opět oživila. Dál bude roky zdobit svou krásou a dělat určitě radost člověku, který ho dostane jako “speciální dárek”.